Založení dobrovolného hasičského spolku v Blažovicích

            Léta roku 1895, 1896 a 1897, snad po mnohá jestě pokolení, vzpomínána budou s úděsem a pocitem nejistoty a bázně.

V letech těch, klidná jindy osada naše, Blažovice, ohrožena četnými, až nápadně rychle po sobě jdoucími požáry, které rázem vyvrátily spokojenou tvářnost obce a zaměnily ji za všeobecné, neutuchající rozčilení a strach o majetek, ano i o životy.

            Již 19. listopadu 1895 o půl šesté večer začíná hořet stoh slámy, nedávno předtím zvolenému novému starostovi obce, p. Antonínu Bočkovi z čísla 73, umístěný na jeho zahradě za domem. Toto se přenáší na sousední stoh vdovy Vincencie Mazálkové na zahradě domu č.5 a z něho na nedaleký doškový mlat. Hasičský sbor v té době v Blažovicích ještě nebyl a než přijeli hasiči ze Tvarožné, ohrožuje oheň i ostatní stodoly a vůbec celou vesnici. Tato, jak tehdy bylo zvykem, stavět stohy v zahradách, byla jimi vlastně obklíčena. Soudilo se sice, že to nebyla pouhá náhoda, ale záhy, s posledními stopami požáru zmizelo i rozčilení mysli a zavládl v obci opět klid. Nikdo netušil že je to klid před bouří.

            26.května 1896 v 1 hodinu v noci hoří panský stoh a za 5 dnů poté 31. května o dvou hodinách v noci – bylo to v neděli, hoří ve dvoře budova někdejší ovčírny (vedle sýpky). 14. června opět ve dvě hodiny v noci, hoří panská konírna. V době požáru v ní byly ustájeny 2 páry koní a několik párů tažných volů. Tito utrhli žlab u kterého byli přivázáni a i s ním vyběhli na dvůr. Koně však musely být vyváděni, což se stalo osudným kočímu Josef Kosíkovi, který sice koně ve stáji odvázal a vyhnal ven, ale sám v kouři požáru ve stáji omdlel a musel být ven vynesen. Při tomto požáru mohli též přijít o život dva další lidé, a sice syn Josefa Kosíka s kamarádem, kteří tu noc vedle v míchárně spali a které palič ve stáji zastrčil z venku. Palič myslel i na starou stříkačku, která ve dvoře byla a předtím, než zapálil, tuto zacpal. Všichni  koně z hořící stáje byly velmi popáleni, dlouho nemohli být k práci používání a byli umístěni v ohradě. Jeden z nich však přesto musel být dán na porážku.

Před blažovickými tedy vyvstala hrozná skutečnost, že je mezi nimi palič. To už i proto, že správci dvora Vokurkovi, který tehdy byl již starším člověkem, bylo toto oznámeno takovým dosti zvláštním způsobem a jednou dokonce i lístkem, který zněl: „ je s vámi dobře, dokud toto tak dělám, až začnu dělat jiné věci, bude s vámi hůř“. Hádalo se tedy na některého ze zaměstnanců dvora.

            Již předtím, po obdržení lístku a oné zvláštní výstrahy, nařídil správce noční hlídky ve dvoře, vždy po dvou mužích a právě tu noc, kdy požár vypukl, hlídal jeden starý zaměstnanec s mladíkem, který jezdil ve dvoře s volským potahem. Ten mladý člověk byl znám jako člověk popudlivý, zlý a mstivý. Oba byli vyslýcháni a ten starý zaměstnanec potvrdil , že byli celou noc spolu. Později, po řadě roků se onen starý člověk několikrát přiznal, že tehdy spal a bál se přiznat, aby nepřišel o zaměstnání.

            Po těchto událostech se i naše obec rychle rozhodla zřídit svůj hasičský sbor. A právě po tomto posledním požáru, 14.června, spěcháno hned z požářiště k úradě. Dostavil se slavný sbor hasičský ze sousední Prace, a po vzletné řeči jeho náčelníka p.Jana Štěpánka, blažovického rodáka (č.18), v hostinci p. Innocence Štěpánka (dřívější kino), o významu hasičstva, bylo ihned přikročeno k volbě nařizujícího výboru. Zvoleni tito pánové:

         Jan Kašpařík, kovář

                                            Petr Nakládal, nadučitel

                                            Bedřich Novák, učitel

                                            Ondřej Dvořáček, stolař

                                            Josef Paulík

                                            Pavel Štěpánek, rolníci

                                            Cyril Tužín                                                                                                   

                                            Tomáš Ondráček jako předseda

            Výbor ten zahájil jednání s firmou R.A.Smékla v Čechách u Prostějova o zakoupení stříkačky, opatřil stanovy a předložil úřadu ke shválení. Do Čech u Prostějova k R. A. Smékalovi vyslal pány T. Ondráčka, P. Nakládala a J. Paulíka a tito zakoupili dne 21.6.1896 stříkačku s příslušenstvím,  jak vykazuje inventář a přílohy za cenu 950 zl.r.č. přičemž stroj ten o 100 zl. svou obratností laciněji dohodli. Výbor ten také ujednal předplatiti „rádce hasičského“ od Gudricha.

            Dne 6.7.1896 svolal zařizující výbor občanstvo, provedl volbu stálého výboru a přečteny stanovy spolku. Z přihlášených mužů bylo vybráno 22 činných členů. Při přijímání se dbalo na to, aby člen byl zaměstnán v místě, aby byl v případě potřeby k dosažení. Byli to pánové: Novák Bedřich, Kaláb František, Pavel Štěpánek, Innocenc Štěpánek, Jan Kašpařík, František Tužín, Cyril Tužín, Antonín Procházka, Josef nohel, Tomáš Ondráček, Stanislav Putna, Vojtěch Kadlec, Josef Paulík, Ondřej Pokora, Antonín Ondráček, Ondřej Klaška, Ferdinand Paleček, Antonín Daněk, Josef Ondráček, Josef mazálek, Petr Nakládal a Václav Ondráček.

Do výboru byli zvolení tito pánové:

Starostou – Tomáš Ondráček č,12

Náčelníkem – František Kaláb č.27

Zást. náčel. – Pavel Štěpánek č.18

Jednatel a pokladník – Bedřich Novák

Členy výboru – Cyril Tužín, Paulík Josef, Kašpařík Jan

Přihlížitelé účtů – Boček Antonín a Valtr Jindřich

Náhradníci - Nakládal Petr a Klaška Ondřej